Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A jsou tady zas. Nebo spíš a je tady zas. Už potřetí. Jedno z nejsevřenějších spojení pravověrné elektroniky s tvrdostí a průrazností metalu. Co je nového? Celkem dost! Rémi Gallego začal do své směsice industrialu, dubstepu, djentu, chiptube a mathcoru mnohem více než kdykoliv před tím roubovat živou kytaru a to nejen v tom smyslu, že „přiživuje“ hutnost záseky, ale rozehrává i sólové melodie.
Noví THE ALGORITHM jsou tedy o poznání víc kytaroví a živí. To samé se dá říci i o pestrosti výrazových prostředků. V mnohých ohledech má „Brute Force“ důraznější a drsnější rytmiku, kdy vás místy dvojšlapka zadupává do země jako vykosorychlostní pneumatické kladivo. Na druhou stranu tu Rémi rozehrává i atmosféričtější plochy, které rozmělňují tanečnost a soustřeďují se i na odvyprávění určitého hudebního příběhu. Skladby mají více dějovosti a jsou z mého pohledu méně zbrklé, ačkoliv je celek stále založen na neustálé hudební metamorfóze jak prostředků, tak rytmů, které se neustále proměňují a poskakují.
Jsou tu ale i vyloženě relaxační chvíle, ve kterých se v porovnání s tvrdými nasekanými beaty netlačí na pilu téměř vůbec, jako například skladba „Userspace“, což je v ostrém kontrastu s vyloženě buldozerně nasekanými podladěnými kytarami, například v meshukopíráku „Deadlock“. To jsou dva mantinely, mezi kterými zuří dynamická válka elektroniky a tvrdé kytarové hudby.
Jedna osobní poznámka. Pro mě jedna z nejlepších nahrávek tohoto roku pro sportovní účely. Skvěle se při tom plave i jezdí na kole ;).
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.